Víkend s Othmarem Auerem Česká bonsajová asociace

Ohyby kmene v podání O.Auera

Na setkání s O. Auerem v Nedrahovicích (Bonsai Sumiko) mistr předváděl několik technik, užívaných při tvarování bonsají.


Asi nejpřekvapivější byly ohyby i silnějšího kmene naříznutím.

Každý bonsajista zná důvěrně vytáhlé, rovné a nezajímavé úseky na kmeni či silných větvích. Na mnohých demonstracích jsme mohli vidět lýkování těchto míst, podélných výztuh z rafie i drátu a následné nadrátování mědí velkého průměru.

Pan Auer představil jinou techniku, spočívající v naříznutí kmene na vnější straně ohybu, přesně v místě budoucího lomu. Zamezí tomu, aby se někde zařezával drát a docházelo k tloustnutí ohýbaných míst. Zároveň je místo zlomu přesně vymezeno řezem a zlom je ostřejší. Přitom se technicky nejedná o nic příliš složitého. Velikost úhlu, kterého je možno dosáhnout, je ovlivněna stejnými aspekty, jako u ostatních běžných ohybů. Není-li ohyb proveden najednou, rozloží se třeba i do několika let.

To samozřejmě zní jako z pohádky a nejen proto na tuto techniku někteří pohlíželi trochu s nedůvěrou. Člověka napadá řada otázek. Třeba - proč se to u nás už dávno nepoužívá? Na to skutečně těžko hledat odpověď. Avšak s většinou technik zásadně měnících pohyb kmene se seznamujeme u různých dem. V případě naříznutí a tohoto lomu však tvarování končí a pokračuje se až po roce, dvou, třech...

První modřínek - pan Auer by jej spíše založil jako shohinek, avšak není důvod, proč neponechat a nezaložit i horní část. Výtečně se to hodilo k zajímavé ukázce.



Další otázkou, dosti diskutovanou - co s ranou po řezu dál? Může vůbec vypadat přirozeně? Dá se asi předpokládat, že se pan Auer tuto techniku v Japonsku neučil proto, aby s ní ohromoval české bonsajisty. Pokud ji on, i jeho učitelé používají, asi jsou výsledky dobré.
Na dotaz Toma Bendy, zda by nebylo vhodné ránu třeba vydlabat, vyštípat konkávkami či tak něco, aby nezačínala vodorovným řezem, řekl pan Auer, že je to možné, ale on to neřeší. Shodou okolností byla většina zlomů předváděna na modřínech, které, jak známo, intenzivně zavalují. Není to ale zrovna žádoucí, rána se spíše zapracuje na shari.



Ošetřování rány u jehličnanů pan Auer též neřeší. U nás bych ale třeba smrk raději ošetřil proti kůrovci. Pan Auer myslím nemá se škůdci moc zkušeností...

Následující modřín byl ohýbán proto, že se mistrovi nelíbily dva oblouky za sebou a domnívá se, že je vhodné pozměnit charakter rostliny - první oblouk, druhý lom. Předem naznačil místo, kam chce v budoucnu korunu dostat.



I na této rostlině zůstává možnost návratu - jedna větev před lomem, vhodná pro druhou variantu. Samotné provedení ohybu u takovéhoto stromu není zrovna pro jednoho. Lepší je ho provádět v ruce, aby se to nepřehnalo :-).









Detail místa lomu.



Zlom nebyl dotažen až do záměru, bude se na něm pokračovat v příštích letech.

Na otázku, jak hluboký lze udělat řez, je odpověď jednoduchá - tak silný, aby neporušená část kmene zůstala dostatečně silná, aby vyživila a ideálně mechanicky udržela část stromu nad sebou. Na borovici Jirky Procházky pan Auer ukazoval i odstřižení téměř celé dřevní části, zbytek větvge by se musel nadrátovat, a větev by měla šanci se chytit. Ovšem v tomto případě nebyla pro budoucí záměr vybrána. (Já bych jí tam nechal, Jirko :-) )

Modřín Jirky Nováka by většina z nás asi založila z vrchních větví a rovný úsek kmene by neřešila jinak než použitím shari.



Na následující vytáhlé borovici pan Auer ukazuje místo, kde končí zajímavá linie kmene. Navrhuje roubování, to se však majiteli nezdá. Přichází tedy opět naříznutí. Lom ovšem nebude možno provést zdaleka v potřebném úhlu, borovice je příliš napitá.



Řada přítomných plantážníků hned hlásila, že podobné ohyby zkusí na některých svých domácích materiálech, takže se můžeme těšit, že s touto technikou brzy budeme mít více vlastních zkušeností.




Autor a foto: Dan Pánek









Komentáře k článku :

25.11.2009 09:48Dan Pánek@
Na greenhornech padly k tomuto článku dva dotazy - jak je to s přerušením vodivých žil a zda je rozumné provádět zákrok na jaře, bez ošetření. Na oba dotazy jsem v článku reagoval, víc nevím. Určitě nebude na škodu, když budou takovéto ohyby provedeny až v předjaří, nutné to ale asi není. Ta technika je dost průhledná, stačí si o ní popřemýšlet. Není ani nijak nová, jak správně podotýká třeba pan Svačina. Už jsem na ni také narazil dříve, někde na zahraničních webech. Ale přijal jsem to tak trochu jako extrém a časem na to zapomněl. Zde to bylo prezentováno jako běžný postup - ovšem jen na místech, kde je ho třeba, rozhodně nepoužívat bezúčelně. A maximálně jeden takový ohyb na rostlině za sezonu.
26.11.2009 08:43Dan Pánek@
Byl jsem požádán, zda bych někde na fóru nezahájil diskuzi na dané téma. Že to hodně lidí zajímá a chtějí vědět více. S cílem otevření diskuze, předat více z podání O. Auera, popisů možností které daný postup přináší. Nechtělo se mi do toho, ale... Nejdřív jsem myslel, že se aspoň pokusím třeba na nákresech nastínit, jak jsem využití dané techniky pochopil, ale pak jsem si to rozmyslel. Byla by to čistě teoretická diskuze - my jsme také viděli jen první krok. Pan Auer nám jen ukázal, že tato technika tu je a je na nás, zda ji využijeme. Není to postup pro úplné začátečníky. Je třeba znát chování rostlin při podobných zásazích a mít dostatek zkušeností, popis v článku je myslím kompletní - druhá část - co se dá očekávat od rostliny, to musí každý sám. Kdo si nedovede představit, jak by mu tato technika mohla být užitečná, ať ji prostě nepoužívá, nebo ať si to vyzkouší na nějakých větvích či kmenech předpěstovávaného materiálu, které stejně časem odstřihne. Bonsaje jde tvořit i bez ní. Až to někteří z nás vyzkouší, mohou za pár let prezentovat výsledky - pak můžeme diskutovat. Dobré by mohlo být přihodit nějaké odkazy na použití této techniky na webu -pokud na něco narazíte.



Přidat komentář :
Jméno Email
Titulek komentáře
Komentář
Doplň kontrolní součet: šest a sedm